O knize: 2023 / "Vše, co je napsáno - vysvětlení, interpretace děl - je zcela zbytečné. Záhada, hádanka obrazu jako takového, se nedá slovy vůbec vyjádřit,“ řekl Ivan Čujkov. Přesto to zkusil – a podařilo se mu to. Ne všichni umělci ovládají slova – jejich materiál je jiný. Konceptuální umělci ji ale zpravidla ovládali – protože smysl jejich činnosti ve skutečnosti částečně spočíval v prozkoumávání hranic mezi slovem a obrazem: často se konceptualistická díla redukují na komentář či dokumentaci skutečně nepřítomného obrazového obrazu. Ivan Čujkov (1935–2020), klasik ruského necenzurovaného umění, se na rozdíl od mnoha svých kolegů zabýval tímto druhem výzkumu, aniž by opustil zorné pole – jeho verbální a analytický dar se realizoval v rozhovorech a dopisech. Z nich sám sestavil tuto knihu, ale bohužel ji nestihl vydat. Kniha navíc nezastupuje pouze autora. Umožňuje nám zkoumat zevnitř umělecké hnutí, ke kterému autor patřil a v němž byl jednou z hlavních postav, ale zkoumat jej velmi individuální optikou, optikou rozeného malíře, člověka „vizuálního talentu. “ „Pro mě všechno nezačíná nějakou myšlenkou, kterou je třeba prezentovat obrazem, objektem nebo instalací, ale vždy nějakým vizuálním nápadem, vizuálním obrazem – prostě chci, potřebuji udělat tento druh obrazu, tento druh instalace. . A všechna vysvětlení jsou a posteriori - pokusy racionálně vysvětlit, pochopit pro sebe, o co jde».